Červen 2008
Po několika odkladech, způsobených studiem v zahraničí a nutností se nechat zaměstnat, konečně odevzdávám diplomovou magisterskou práci a skládám závěrečné zkoušky z dějin umění. Hurá, dospělý život může začít.
Srpen 2008
Chodím do práce, ale najednou nevím, co s časem po odpoledních a večerech, který jsem předchozí měsíce vyplňovala horečnatým psaním diplomky. Chtělo by to něco vymyslet.
Září 2008
Přicházím za Petrou Hlaváčkovu s nápadem, že bych chtěla mít blog o umění. Budeme tam psát svoje články, oslovíme pár bývalých spolužáků z dějin umění, a třeba si nás někdo časem všimne ve velkých médiích, třeba i v novinách.
O týden později volá Petra, že Honza Skřivánek už takový blog má, tedy vlastně měl. Co se stal šéfredaktorem Art+Antiques, už na něj nemá čas. Dřív tam dával příspěvky o tom, co kde vyšlo v různých médiích o umění. Za sólokapra považuje příspěvek o recenzi Lenky Lindaurové na výstavu finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého v sobotním vydání Mladé fronty Dnes 11. listopadu 2006. Recenze je pěkně napsaná, ale mluví se v ní o zcela jiném ročníku Chalupeckého, než byl ten v roce 2006. Autorka pravděpodobně při posílání textu do redakce připojila špatnou přílohu, což se může stát, jenže v redakci si toho nikdo nevšiml. Finalisti jako finalisti, Chalupecký jako Chalupecký. „Výtvarné umění je nejspíš pro vedoucího kulturní rubriky Jana Kábrta tak okrajovým tématem, že články o něm redaktoři vůbec nečtou, nebo zkrátka nepoznají, že je něco špatně,“ píše Skřivánek na blogu.
„To je dobrý“, směju se a odpovídám Petře, „to možná vlastně ani do těch velkých médií nechceme.“ Pak se zamyslím: „A Skřivánek by do toho s námi šel?“
Prý jo. Jo a jmenuje se to Artalk.
Říjen 2008
Ukazuje se, že Skřivánkův blog bude potřeba trochu předělat, změnit strukturu, zahrnout do něj i komentáře, recenze, rozhovory. Původní zaměření webu schováme pod hlavičku monitorignu médií. Na grafika ani na webaře peníze nemáme, tak to poběží na wordpressovské šabloně, to se nedá nic dělat. Na Artalku vychází historicky první článek a na poslední chvíli stíháme podat na Ministerstvo kultury žádost o dotaci. Tu pochopitelně nedostaneme.
Dělám průzkum terénu a zjišťuji, co kde podobného funguje v zahraničí a jakou máme konkurenci v Česku. Lenka Lindaurová vede ArtServis.cz a Ladislav Zikmund-Lender Obrazar.com. Rozhodně mají lepší grafiku než my. Potřebujeme nějakou identitu, potřebujeme logo.
Listopad 2008
Beru peníze, co mi zbyly z výplaty (12.700 Kč hrubého měsíčně za plný úvazek v kulturní státní příspěvkové instituci) a po zaplacení nájmu a jídla a volám kamarádovi grafikovi. Alexander Gutrai obratem posílá pár návrhů. Některé si hrají s kombinací růžové a oranžové barevnosti, na jiných se objevuje poskakující písmeno t, ve třetí variantě se objevuje Mona Lisa ve čtverci evokujícím komiksovou bublinu. Vítězí Mona Lisa, která však, když se zmenší, není vůbec rozpoznatelná. Monu Lisu vyměňujeme za černý čtverec, přece jenom chceme psát hlavně o moderním a současném umění.
Březen 2009
Z pozice ředitele Galerie Klatovy/Klenová je odvolán Marcel Fišer. Artalk uveřejňuje jak stanovisko Umělecko-historické společnosti, která se za Fišera postavila, tak názor zástupců kraje, i vyjádření samotného Marcela Fišera. Vyplývá z nich, že se s největší pravděpodobností jednalo o politickou záležitost spojenou se změnou politické strany ve vedení kraje, a že uváděné důvody k odvolání byly pouze zástupné.
Září 2009
Účastníme se s Petrou Hlaváčkovou 3. sjezdu historiků umění na Filosofické fakultě v Praze a prezentujeme zde Artalk. Jsem hrdá, jedná se o historicky první představení Artalku na veřejnosti. Publikum sjezdu tomu dodává na vážnosti.
Abychom se uživily, Petra pracuje pro Dům umění města Brna, já pro jinou instituci. Po příspěvku na konferenci získáváme od Domu umění první placené mediální partnerství ve výši 5000 Kč a máme radost. Já jsem po několikaletém působení ve své práci poprvé pozvána do ředitelny, neodcházím však s pochvalou. Práce pro instituci mě zavazuje k veřejnému prezentování pouze a jen této instituce a to pouze se svolením jejího vedení. Jsem z toho zmatená a mám pocit, že jsem možná s Artalkem udělala chybu. Po intenzivním roce práce jej však nechci pouštět k vodě. To se ostatně záhy stalo Artservisu a ke stejnému výsledku došel po pár letech i Obrazar. Oba weby stály a padaly na svém šéfredaktorovi*ce zakladateli*ce. Myslím si, že dlouhodobě to není udržitelná strategie, ale předávat nyní někomu webísek s nulovou finanční podporou je podle mě nereálné. Kdyby se podařilo letos získat dotaci, možná bych nemusela dělat Artlak po večerech a přes den mít jinou práci. Můj problém, že po návštěvě ředitelny již nechci spojovat Artalk s prací pro kulturní instituci, řeší pozitivní těhotenský test.
Říjen 2009
Podáváme si opět žádost o grant na Ministerstvo kultury. Tentokráte již jako občanské sdružení Artalk.
Leden 2010
Žádost o grant Ministerstva kultury na provoz Artalku nebyla podpořena.
Září 2010
Profesorka Milena Bartlová se nabídla, že bude pro Artalk psát pravidelné komentáře „na okraj zdejšího dění ve vizuální kultuře“. První z jejích článků In_margine vychází 3. 10. a je věnován výstavě Decadence Now! v Galerii Rudolfinum. Další texty budou na stránkách Artalku vycházet v dvoutýdenním rytmu. Máme prvního stálého přispěvatele, který není studentem či čerstvým absolventem. Hned pilotní In_margine má skvělou čtenost a o myšlenkách formulovaných v této rubrice se začíná mluvit mezi kolegy z oboru.
Říjen 2010
Žádáme o grant z Ministerstva kultury.
Leden 2011
Na Artalku vychází informace o výběrovém řízení na ředitele*ku Galerie Středočeského kraje. V čele kraje se nachází hejtman David Rath a Jan Skřivánek ve svém textu píše: „Na stránkách kraje lze (krom tiskové zprávy) najít již jen tiskové prohlášení z 13. prosince, ve kterém se praví, že výběrové řízení bude vypsáno „v nejbližších dnech“. Kdy se tak stalo, jaké bylo zadání a jaké termíny odevzdání projektů, tiskový odbor nezveřejnil. Žádné relevantní materiály není možné najít ani v sekci Úřední deska – Volná pracovní místa / Výběrová řízení. Přes Google se lze dostat na již zneplatněný dokument Oznámení o vyhlášení výběrového řízení. Na stránkách kraje je tento materiál dohledatelný pouze podle jednacího čísla, ani pak jej však není možné otevřít. Dozvíme se z něj nicméně aspoň termín zveřejnění: 21. prosince až 11. ledna. Představa transparentního výběrového řízení podle Davida Ratha tedy vypadá tak, že konkurz vyhlásím 3 dny před Vánoci, nikomu o něm neřeknu, a na přípravu projektu dám uchazečům pouhé 3 týdny. Tipnul bych si však, že ten správný kandidát se přesto jistě přihlásil.“
Žádost o dotaci Ministerstva kultury na provoz Artalku byla schválena.
Po nástupu Marcela Fišera do funkce ředitele Galerie výtvarného umění v Chebu se s touto institucí a s Art+Antiques domlouváme na spolupořádání ceny Osobnost roku. Je udělována žijícím umělcům*kyním za přínos na výtvarné scéně v uplynulém roce.
Ředitelkou Galerie Středočeského kraje se stává Jana Šorfová.
Březen 2011
Volá Honza Skřivánek. Mluví překotně, ze začátku moc nerozumím tomu, co chce říci. Nakonec si uvědomuji, že se dostal k projektům kandidátů na ředitele GASK a že mu koncepce Jany Šorfové přišla podezřelá. Z telefonátu též pochopím, že dlouhé pasáže z jejího textu jsou opsané z projektu Moniky Burian, se kterým usilovala o místo ředitelky Národní galerie v Praze, jen názvy institucí v něm byly prohozeny. Praha jako Kutná Hora, galerie jako galerie.
Duben 2011
Zprávu o opsaném projektu Jany Šorfové od Artalku přejímají Lidové noviny, Mladá fronta Dnes i Respekt. Opakovaně otevírám číslo Respektu, ve kterém je vytištěné slovo Artalk. Na účtu sdružení přistávají první peníze z Ministerstva kultury a já platím autorovi za příspěvek.
Květen 2011
Na příkladu Kutné Hory a Galerie Klatovy/Klenová si uvědomuji, jak je důležité se věnovat i jiným tématům, než je samotná kritika prezentovaných výstav. Zákulisí fungování kulturních institucí, transparentní výběrová řízení v případě státních, krajských a městských příspěvkovek, vědomí, že takovéto instituce mají se svým zřizovatelem spolupracovat, ne mu politicky sloužit.
S penězi na účtu se snažím shánět nové autory. Občas se stane, že dostanu košem, protože by autoři*ky by si přáli, aby jejich text raději vyšel v tištěném médiu.
„Papír, to vydrží.“
„Víte, já to raději napíšu pro Ateliér.“
Únor 2012
Na Artalku začíná vycházet komiks Kustodka Květa. Píše jej Tomáš Končinský, kreslí Františka Lachmanová. Za krátko všichni, kdo občas na netu zabrouzdají na Artalk, vědí, že Květa nesnáší, když se jí v galerii courají lidi.
Září 2012
Potkávám se se Zuzanou Janečkovou. Vzniká nápad na realizaci slovenské redakce Artalku, kterou by vedla Zuzana společně s Majou Štefančikovou. Texty budou vycházet na jednom místě, ideou je, aby se díky nim rozšířilo vědomí českých čtenářů i o slovenské scéně a naopak.
Listopad 2013
Jako první z řady recenzí na výstavu finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého vychází článek Cena za díru v překližce od Kristýny Drápalové. K prezentovaným dílům se staví velmi kriticky, nazývá ji přehlídkou intelektuálně uhnutých kuriozit a jako měřítko výtvarného umění chápe jeho krásu. Žádný jiný text na Artalku nevzbudil na sociálních sítích i pod samotným příspěvkem tolik reakcí.
Říjen 2014
Opět mě čeká předvolání do ředitelny. Je to jiná ředitelna, než ta, ve které jsem byla v roce 2009. Ředitelka se zlobí, že o její instituci píšeme pouze příliš kritické články, které pro ně vyznívají negativně. Ptá se, proč to děláme a zda jsme si na její galerii zasedli. Nezasedli. Přemýšlím, jak to vysvětlit. Možná proto, že recenze vyjadřují názor recenzentů. Možná proto, že recenzenti chtějí nastavit instituci kritické zrcadlo.
Začínám se s autory častěji bavit na téma, co znamená kritika a kritika kritiky.
Červen 2015
Na jisté akci potkávám šéfkurátora galerie, v níž se akce koná. Oboří se na mě. V textu o jeho působení a plánech v dané instituci jsme otiskli informace, které sice autorovi článku řekl, ale nelíbí se mu, že jsme mu článek následně neposlali k autorizaci. Z následné konverzace pochopím, že uvedené informace mu uškodily u ředitele. Říkám mu, že k autorizaci posíláme pouze rozhovory a že o tom, že jej autor oslovuje kvůli připravovanému článku, věděl. Šéfkurátor se obrací zády a odchází.
Květen 2015
Na Artalku vychází pro mě dodnes stěžejní článek Jana Zálešáka s názvem Rádi bychom se ohradili proti recenzím. Věnuje se v něm tématu kritiky institucí vůči textům, které se o jejich výstavách nevyjadřují jen pochvalně. Mimo jiné v něm Zálešák píše: „Instituce nám říká, že recenzent nutně „zkresluje“. Jasně. Co že se to ale zkresluje? Kurátorská intence? To, co je napsané v tiskovce? Možná by si měla instituce psát recenze sama? Vychovat si (a udržovat v pohotovosti) arsenál kritiků připravených psát objektivním a nezkreslujícím způsobem? … Jsem přesvědčený, že instituce může „lustrováním“ kritiky, která na její adresu zazní, dosáhnout jedině toho, že na její akce budou vycházet jen ty ohlasy, které si sama zadá, respektive vyprosí (to je u nás obvyklejší).“
Leden 2016
Šéfredaktorkou Artalku se stává Klára Stolková.
Říjen 2023
Zpětně píši tento deník. Vzpomínám na data a události, už si některé věci nepamatuji přesně. Snad jsem něco neuvedla zásadně jinak. Pročítám si po sobě text a přemýšlím, co z uvedeného platí i v současnosti. Touha kritiků*ček psát pouze pro tištěná média? Poslední číslo časopisu Ateliér vyšlo v roce 2015. Potřeba transparentních výběrových řízení? Nesklouznout k tomu, aby recenze byly jen oslavnou rozšířenou tiskovou zprávou? Umět kritiku psát i přijmout? To bude možná ono.
Silvie Šeborová, vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě MU v Brně. V letech 2005-2010 působila v lektorském oddělení Moravské galerie v Brně, kam se v roce 2016 vrátila na pozici náměstkyně pro vnější komunikaci. V roce 2008 založila Artalk.cz, který vedla do roku 2015, přispívá do novin i časopisů (Art+Antiques, Flash Art, Deník N…). Působí jako kritička a kurátorka umění, zajímá se zvláště o současné umění a možnosti jeho zprostředkování. (Zdroj: Artalk.cz)